<< Klikněte pro zobrazení obsahu >> [Úvodní stránka]  Věcná část > Charakteristika území > Hydrologické poměry

Pro zaplavení předmětného území je rozhodující řekou tok Vltavy.

Celková délka Vltavy je cca 430,30 km. Hlavní pramen (Teplá Vltava) vyvěrá na Šumavě na východním svahu Černé hory, 4,5 km jihozápadně od obce Kvilda, nedaleko hranic se Spolkovou republikou Německo, kterou v první části toku sleduje. Pod vodními díly Lipno I a Lipno II se horní tok Vltavy stáčí k severu a tento směr drží až do svého ústí do Labe. Na středním toku byla rovněž vybudována soustava vodních děl, z nichž nejvýznamnější jsou vodní díla Orlík a Slapy. Všechna tato vodní díla tvoří tzv. Vltavskou kaskádu. Dolní tok Vltavy je kanalizován soustavou pohyblivých jezů, které tvoří tzv. Vltavskou vodní cestu.

Pro povodňový plán, je rozhodný úsek toku Vltavy od ř.km 46,5 (nad Trojským mostem) po cca ř.km. 41,9 odkud může přímým zaplavením dojít k ohrožení předmětného území.

Správcem celého toku Vltavy (významný vodní tok) je Povodí Vltavy, státní podnik.

Rozhodným profilem je LG Praha-Malá Chuchle (e.č.h.p 209; kategorie A).

Povodí Vltavy k profilu limnigrafu Malá Chuchle má plochu povodí cca 26 719,9 km2. Je tvořeno několika hydrografickými celky a to:

 

Základní charakteristická hydrologická data byla převzata od Českého hydrometeorologického ústavu – pobočka Praha pro evidenční list č. 209 hlásného profilu kategorie A, limnigrafická stanice Praha-Malá Chuchle, aktualizace v březnu 2006.

** původní hodnoty řady 1931–1960

N-leté průtoky [m3/s]

 

Ve smyslu ČSN 75 1400 je u hydrologických údajů třídy II. tato orientační hodnota směrodatné chyby:

u Q30-300d ± 15 %,

u Q330-364d ± 30 %,

u Q1-10 ± 20 %,

u Q10-100 ± 30 %.

HYDROLOGICKÝ REŽIM ÚZEMÍ

V hydrologickém režimu dolního toku Vltavy a Berounky byly zejména v posledních desetiletích zaznamenány letní povodně z regionálních dešťů trvajících řádově desítky hodin (9/1890, 7/1954, 8/2002) a letní povodně na menších přítocích z místních dešťů velké intenzity (7/1981; 6/2013), které se promítají i v nížinných úsecích. Povodně, které vznikly jako následek tání sněhu s výskytem dešťových srážek se vyskytly podstatně méně (3-4/2006), povodně vzniklé pouze ledovými jevy pouze ojediněle a místně, na dolním toku Vltavy se již po vybudování Vltavské kaskády nevyskytují.

Pro hodnocení povodňové ochrany nelze pominout vliv nádrží celé Vltavské kaskády na transformaci jednotlivých povodní a tím zvýšení ochrany území MČ Praha-Troja.

Je nutné při tom ovšem upozornit, že tento ochranný vliv se projevuje při povodni do hodnoty cca Q10, a to pouze na Vltavě. Povodně vyskytující se na Berounce a na Sázavě nejsou Vltavskou kaskádou ovlivněny vůbec.

LETNÍ HYDROLOGICKÝ REŽIM

Regionální deště zasahují velká území, prakticky celé povodí dotčených toků, vyznačují se denními srážkovými úhrny nad 20 mm celoplošně, s výrazným orografickým efektem (vyšší úhrny s rostoucí nadmořskou výškou), dlouhou dobou trvání (řádově desítky hodin až několik dní). Jejich intenzita je menší než u místních dešťů, ale jejich objem je značný. Regionální deště doprovázejí oblast tlakové níže, vznikají ve složité oblačnosti ve frontách.

Zvýšené vodní stavy na drobných tocích většinou nepůsobí vážnější potíže, avšak na větších už ano. Povodňové vlny se vyvíjejí relativně pomalu a jejich vývoj lze obvykle poměrně dobře předpovídat. Z hlediska možností ochrany před povodněmi představují typ povodně, u které lze provádět operativní opatření ke snížení škod ještě před nástupem povodňové vlny.

Místní přívalové deště jsou srážkové epizody krátkého trvání (řádově desítky minut), vysoké intenzity (nad 20 mm za hodinu), zasahující malou plochu, která zpravidla nebývá větší než 50 km2. Tyto deště vznikají z ojedinělých místně vyvinutých oblaků typu Cumulus nebo Cumulonimbus. Jejich následky mohou být místně katastrofální, a to dokonce v místech, kde není žádná vodoteč. Prakticky se nedají téměř vůbec předpovídat, respektive prostorově a časově lokalizovat. Maximálně lze monitorovat jejich průběh pomocí meteorologických radarů.

ZIMNÍ HYDROLOGICKÝ REŽIM

Tání sněhu s deštěm je zimní obdobou povodní z regionálních dešťů, kterými je také doprovázeno. Intenzita deště bývá zpravidla menší než v létě, avšak v kombinaci s dalšími faktory, jako jsou teplý fénový vítr, promrzlá půda a prakticky nulová evapotranspirace bývají následky obdobné. Tyto povodně bývají často zpočátku doprovázeny ledochody.

Ledové povodně vznikají většinou při nízkých průtocích. Často k jejich vzniku přispívá činnost člověka, respektive provoz MVE, kdy i drobné změny průtoku vedou k porušení vytvořené ledové celiny v jezových zdržích, která se rozláme, kolmo naskládá a vytvoří ledové bariery, které pak vzdouvají vodu. Mohou tak vzniknout lokální problémy.

Z hlediska možnosti výskytu zimních tzv. "ledových" povodní, způsobených ledovými jevy většinou při relativně nízkém průtoku není dolní tok Vltavy po vybudování Vltavské kaskády prakticky ohrožen.